Povědomí o Praze má ve Rwandě řada lidí. Přestože většina Rwanďanů na Prahu reaguje pozitivně a umí si ji zařadit do Evropy, většinou tím jejich znalost končí. Když jim ukážete Pražský hrad, Karlův most nebo panoráma staré Prahy, jsou nadšeni a zároveň překvapeni a udiveni, o jak úchvatná místa jde.

S Petit chceme prozkoumat celou Prahu. Již zmíněný Pražský hrad, Karlův most, Staroměstské náměstí nebo Zlatá ulička jsou samozřejmostí. Praha ovšem nabízí řadu jiných míst, která jsou zásadní pro poznání české historie i života v Praze dneska. Chceme Petit ukázat např. Jižní Město, kde bydlí téměř jedna patnáctina obyvatel Prahy a kde uvidí běžný život, k němuž se většina turistů nedostane.

Poznat památky a historii je jasným úkolem, ale důležité bude taky nahlédnout život Pražanů,  který se pohybuje více mezi „činžákem“ a officem než mezi skvosty architektury, které přežily staletí.

Východní Afrika není jenom o krásách přírody. Nabízí také kulturní zážitky. Kdo necestuje pouze jako klient cestovky nebo v zajetí lokálních guides, kteří nabízí tripy do národních parků, může objevit lokální život, tradiční kulturu a pohostinnost a vlídnost místních obyvatel.

Stejně jako nám turistům spadne čelist, když vidíme rwandské tradiční tance, umění a řemesla, Rwanďana zase rozhodně uchvátí naše kultura.

S Petit chceme navštívit pražská muzea, vyrazit do divadel a prohlédnout si galerie. Ukázat chceme nejen tradiční, ale i moderní a současné umění, hudební kluby, literární kavárny a street art, Pochopit a naučit se vnímat rozdíly moderního umění oproti tradičnímu, které již po staletí formuje českou kulturu a společnost, může Petit posunout v chápání našeho kulturního života a uměleckého cítění. Jsme zvědaví, jak bude reagovat na koncert vážné hudby v Rudolfinu a potom na rapový koncert v klubu. 

Většina Čechů si historii Rwandy spojuje pouze s genocidou v devadesátých letech. Málokdo si dokáže představit, jak moderní africkou zemí je dnešní Rwanda. Ne náhodou se jí přezdívá „Švýcarsko Afriky“. Rwanda jako země krásné přírody a neuvěřitelné fauny a flory je také zemí velmi bezpečnou, která má ve svém DNA čistotu ve městech i vesnicích, o něž Rwanďané velmi pečují, je také zemí pozitivní nálady a přirozené otevřenosti.

Chceme nabídnout několika základním a středním školám v Česku představení Rwandy očima Petit, ať už jde o současnost nebo historii země, a následnou debatu s dětmi a studenty v angličtině. 

Rádi bychom Petit ukázali česká média a jejich významnou roli pro českou společnost. Většina lidí ve Rwandě zná nebo vnímá velké mediální domy, ale neumí si představit jejich zázemí a fungování. Ve Rwandě velká část společnosti konzumuje obsah, který produkují globální méida, ale na rozdíl od Čechů Rwanďané jen minimílně obsah sami tvoří (např. pro sociální sítě).

Ve Rwandě je hlavním sportem fotbal. Každá škola má svůj tým, kde se kluci a taky holky snaží napodobovat svoje fotbalové idoly, nadšeně trénují a samozřejmě bojují za svůj tým a školu ve vzájemných zápasech. Fotbalovým hřištěm je de facto jakýkoliv větší rovný travnatý prostor, kde branky mohou být od dvou dřevěných kůlů až po jakoukoliv kovovou konstrukci, ale skoro vždy jsou bez sítě. Fotbalové balóny nejsou taky úplnou samozřejmostí, respektive nejsou vždy dostupné pro všechny. Zjednodušeně řečeno děti hrají fotbal doslova všude a doslova se vším, často s hadrovým míčem.

Rwanda má na rozdíl od České republiky, rovněž fotbalové země, velký a krásný národní fotbalový stadion. Zatímco u nás se mezistátní utkání hrají v Edenu na stadionu ani ne s dvacetitisícovou kapacitou, v Kigali je supermoderní Amahoro Stadium pro více než 40 tisíc diváků (investorem stavby byla bohužel defacto čínská vláda).

Druhým národním sportem je basketbal. Ten už není tak plošně rozšířený jako fotbal, protože basketbalové hřiště má větší nároky na terén a zařízení než plácek na fotbal. Ovšem popularita basketbalu je veliká a hodně kluků má svého basketbalového idola, kterým je - nijak překvapivě - Lebron James.

S Petit se určitě budeme chtít jít podívat na českou fotbalovou ligu, a pokud by se hrála hokejová liga, pak určitě vyrazíme na hokej. Hokej je pro Rwanďana bizár zážitek, jako pro nás navštívit zápas póla v Indii. Rozhodně pro Petit bude skvělé vidět nejen samotné sportovní utkání, ale aspoň trochu poznat a navnímat celý  fenomén sportu, společenské zábavy a byznysu. A zahrát si s Petit půjdeme nejen fotbal a basketbal, ale určitě zajdeme taky zaplavat na bazén, vyrazíme na kolo nebo na výšlap na hory.

Výškou našich hor zrovna Petit neohromíš. Hlavní město Kigali je v podstatě ve stejné výšce jako naše Sněžka. Rwandská nejvyšší sopka Karisimbi je cca pouze o 300 metrů nižší než Mount Blanc. Ale naše hory jsou samozřejmě jiné než ve Rwandě. Občas ze srandy říkáme lidem ze Rwandy, že mají strašně moc vysoké kopce nebo sopky a naše Sněžka je zase strašně malinká hora.

S Petit určitě chceme vyrazit do Krkonoš, aby viděla právě ty naše strašně malé hory, které ovšem vypadají úplně jinak než rwandské strašně vysoké kopce a někdy i mnohem nebezpečněji a skalnatěji.  Naším cílem asi nebude Sněžka, protože fronty a zácpy si určitě zažije jinde v Praze, ale spíše vyrazíme na Pramen Labe a do okolí Labské Boudy.

Ve Rwandě jsou obrovská jezera (tam nemáme šanci porazit je). Ovšem české vodní přehrady určitě Petit uhranou. Orlík a Slapy jsou de facto "naše sopečná jezera", i když hloubka českých přehrad je několikanásobně menší než jezer ve Rwandě. Například jezero Kivu má hloubku 485 metrů a přehrada Orlík má hloubku 74 metrů. 

Vedle hor, přehrad a rybníků, což bude takový souboj a porovnání Rwanda vs. ČR, vyrazíme s Petit na úplně běžný výlet - do lesa na houby. Ať může pak po návratu do Kigali vyprávět, že když máme hlad, tak jedeme v neděli ráno sbírat houby k obědu:)

Není možné nevzít Petit na Karlštejn, Orlík, Hlubokou nebo třeba Český Šternberk. V zemi, kde je hrad a zámek vedle hradu a zámku skoro na každém rohu, tohle prostě Petit nesmí minout. Zatímco my Evropané vnímáme historii Rwandy především s ohledem na dvacáté století včetně konce kolonialismu nebo hrůzy genocidy, pro Petit bude velmi důležité si uvědomit a vidět naši dlouhou cestu od feudalismu až po moderní demokratickou společnost. To, na co jsme potřebovali více než tisíc let, musela a musí Rwanda zvládnout de facto za jedno století.

Samozřejmě návštěva hradu nebo zámku je jasný a logický základ, ale určitě s Petit vyrazíme i na jiná významná místa. Jedním z takových míst bude Památník Terezín. Petit samozřejmě zná historii holocaustu, ale bez osobní návštěvy památníku je to pro ni vzdálené téma bez poznání detailu, emoce a odpovědnosti, jako pro Evropany genocida ve Rwandě.

S Petit vyrazíme taky na výlet do některého z okolních států. Plánujeme vzít Petit buď do Německa, Rakouska nebo Polska a do některé z blízkých metropolí. Poznat Berlín nebo Vídeň by pro Petit byla krásná příležitost poznat kulturu našich sousedů a seznámit se s životem v okolních státech. Většina Rwanďanů zná turisty z Německa, kteří cestují do jejich země mnohem častěji než lidé z České republiky.

Muzea a památky, které v zahraničí navštívíme, pomohou Petit ještě více poznat Evropu. Projít s Petit například historii Západního a Východního Berlína by byl skvělý zážitek a také seznámení s významnou součástí naší historie, jakou byla Studená válka a historické politické rozdělení na západní a východní Evropu.